Cesta domů

Casta domů byla strašná, když to řeknu hodně zkráceně.

 A když to řeknu normálně tak to vypadalo asi takto:

Byla hrozná zima a my jsme čekali na autobus který nejel a nejel, přijel o půlhodiny později a byl krom míst pro nás úplně plný. Tak jsme se naskládali kam se dalo a snažili jsme se spát, nicméňě jakmile jsme se dostali na dálnici, hned jsme stavěli, takže jsem hned tak neusla. 

Pak jsem se čas odčasu budila ze stavu snění nebo lehkého spánku, prostě nic moc, ale Štrasburg jsem prospala. Probudila jsem se někde v německu. Na dálnici byla relativně zácpa, někde jsme to i objížděli, no prostě a jednoduše, do Frankfurtu jsme dojeli už s hodinu a půl dlouhým zpoždění.

A do Norimberku se skoro tříhodinovým. Byla to celkem nuda a navíc i venku bylo pošmourně. škoda že mi nešlo spát :-(

bylo to vtipný, s vyhlídkou že do Prahy dojedeme bůhví kdy jsme začali žešit i spojení Praha Brno, ale ouha, bylo hrozně málo volných míst v různých spojích, a každou minutou jich ubývalo. Nakonec se mamce poedlo rezervovat 3 místa, pro Elišku, Filipa a mě v Eurilinkách jedoucích do brna, ale bylo to oprsa, byla to poslední místa a ještě nebylo jisté že tam stihneme dojet včas.

Stihli, ale jen ochlup, náš autobus nás dokonce odvezl přímo za ten náš do Brna.

Domů jsem úplně unavená, hladová a zničená z cesty dorazila kolem deváté. Snědla jsem večeři, dopřála si sprchy, vybalila to nejnutnější a šla spát...