Cesta tam a zase zpátky - aneb vzhůru do neznáma

V pátek po škole jsem si skočila na Intr pro naprosto nacpaný baťoh, počkala na Lenču, a pomalu jsme mohli vyrazit - pro upřesnění, mým plánem pro tento víkend byl výlet do Clermont Ferrand (městečko, kde papež vyhlásil první křížovou výpravu). Jakmile jsem se sešli v Parloiru, mohli jsem vyrazit. 

Naše složení: Alex, Dan, Michal, Lenča a já

Přes město jsme to vzali rychlejší chůzí a ještě jsem se stihli stavit v pekárně, to abychom měli co jíst :-) (měli bychom i tak). Na nádraží jsme dorazili včas. 

Ve vlaku jsme se usadili jak se dalo, a taky tak abychom byli pohromadě, bylo to moc fajn, výprava začínející příběhy z jiných výprav nemůže skončit špatně :-), Bylo to zajímavé a zárověň úplně senzační. V Nevers jsme měli původně asi 50 minut. I přes to že už byla dávno tma, využili jsme je k menší prohlídce města. Škoda že byla tma, protože za denního světla to musí vypadat ještě lépe :-).

No ale vlak měl zpoždění, takže jsem si na nádraží ještě počkali. V životě jsem nejela tak skvělým vlakem :-)

Jakmile jsem dorazili do Clermont, přesunuli jsme se plynule do našeho "hotelu", a dalo by se říci že i rovnou do poslele. S Lenčou jsem se usídlily v pokoji č 3, nastavily budíky a zapluly do peřin.

V sobotu se nám nechtělo moc z postele ale nakonec nás vidina nadcházejícího výletu asi vytáhla z peřin, jen jsme se oblékly a mohli jsme vyrazit. Došli jsme si na autobus, který nás přiblížil blíže k našemu cíli - tím byl Puy De Dome.

Jakmile jsem byli zase opěšalí :-), vyrazili jsme do prvníku kopce, co se nám dostal pod ruku XD, jinak řečeno, za předpokladu že jsme chtěli na Puy de Dome, nechtěli jsme po silnici... stejně jsem neměli na výběr. Myslela jsem že vyplivnu duši, ale pak už to bylo zase dobré.  pomalu jsme se dostali do vesnice s názvem Fontanas a doplnili jsme si tam zásoby pití, a téměř v zápětí jsme došli do La Font de l´Arbre, kde jsme si prozměnu opatřili bagety :-), a pak, pak už jsme nechali civilizaci pomalu zasebou.

Bylo opravdu krásně, svítilo slunko, sníh se třpitil a stoupání bylo teprve před náma :-)

Docela dlouho to bylo v pohodě, protože to se šlo snadno, po silnici, i když to místy klouzalo - to neznamená že bych měla ráda chůzi po Asfaltu, ale stoupání bylo pozvolné a v pohodě, pak přišlo na věc, opustili jsme silnici. Byla to krásně zasněžená cesta se stoupáním v serpentýnách, ale dala mi pěkně zabrat, co se dalo dělat, dala jsem si mp3 a hurá do kopce... 

konečně jsme dosáhli vrcholu, už jak jsme stoupali, měli jsme nádhernou vyhlídku, ale to co bylo vidět ze shora bylo úžasne, nemyslím si že na to jen tak zapomenu, jediným problémem nahoře byl vítr. Obešli jsme celý vrchol a už jsme se těšili na vrcholové občerstvení... vše bylo fajn, jen ten vítr byl docela dost vlezlej...

Jak jsme se občerstvili, dostatečně pokochali, vydali jsem se pomalu dolů, směrem k dalším sopečným kopečkům... respektive k jednomu kráteru, o kterém jsme věděli, že do něj můžeme sestoupit. Všude byl sníh, a taky se pomalu začínako měnit počasí, ale pařád bylo podle mě dost hezky, na to abychom pokračovali. 

Vystoupali jsme po více než 3 stovkách schodů na vrchol kráteru abycom o chvíli později mohli sestoupit na jeho dno, s lenčou jsme jako důkaz své přítomnosti vytvořili na jeho dně dva kouzelné andělíčky a mohlo se jít dál.

Od tud jsme se vydali už zpátky do Clermond - Ferrand.

Rozdělili jsme se, Alex šel rovnou do města, A my jsme šli do "hotelu". Vyndala jsem si nepotřebné věci z batoho, převlíkla jsem si rolák a ponožky a vyrazili jsme nanovo, s tím že Dan tam zůstal . Zašli jsme si do Kartografického muzea a pak jsem prošli městem k informačnímu centru (taky by se to dalo nazvat dobrodružství v temných uličkách).

Zrovna byly vánoční trhy a krom toho, začalo pršet, a tak jakmile jsem byli všichni, jsme vyrazili na večeři a dali jsem si každý určitě (z mého pohledu) skvělou palačinku. Po večeři jsme se přesunuli na "hotel", kde jsem se s velkým nadšením pustila do matiky :-P

Ještě poznámka, až potom co jsme se vyždímaly, protože začalo lít jak z konve a tak se stalo že já jsem měla bundu durch.

Nazítří jsme se byli podívat v Montferrand - jedné části Clemontu, podle mě hodně zajímavé a potom jsme se vrátili do centra. S Lenčou jsme si koupily cukrovou vatu, apak jsme se kolem baziliky přesunuli na hotel, kde jsme se sešly s ostatními, posbírali si svých pár švestek a vyrazili jsme na vlak.

Jeli jsme do Vichi, krásného městečka, na němž jsou krásné jeho lázně, ochutnali jsme lázeňskou vodu a pak jsme tak akorát stihli náš vlak do Lyonu. Díky zpoždění TGV Lyon - Dijon, jsme di Dijonu dojeli dokonce i dřív, protože se nam povedlo chytit dřívější vlak :-)

Poznámka na závěr, tento výlet by si zasloužil zápis do cestovního denníku č. 3 a třeba se tak i stane, pokud ho dostanu pod ruku

Ps: proč jsou výkendy tak krátké?