Nic nemá věčné trvání...

Návrat

22.11.2008 12:45

Celé prázdniny uběhly nějak moc rychle, když jsem pak balila, málem jsem se nevešla do dvou kzfrů a navíc mi bylo smutno. Pak nadešel den odjezdu. říkala jsem si jak ty kufry pak odtáhnu na intr, ale to jsem se rozhodla řešit až na místě. Rodiče mě odvezli ke Grandu, kde jsem se nalodila do žlutého autobusu Student agency. Filip s Eliškou tam už byli a pak se autobus rozjel, poslední zamávání, poslední pohled a už jsem se zase vzdalovala od domova.

Do Prahy jsme přijeli podle plánu a k mému překvapení tam už byla Lenka a Jesly (tuším) a tak jsme se pomalu začali scházet, lidí přibývalo a přibývalo až nakonec, těsně před odjezdem jsme byli všichni. Dokud bylo světlo a i když potom nebylo, tak jsem si četla nebo dívala na film co nám pustili. Nemohla jsem usnout. 

Do Dijonu jsme dojeli asi kolem páté ráno jen jsme přesedli do jiného autobusu a jeli jsme zase dál, až ke škole. Jak jsme se dostaly na intr, tak jsme slozily zavazadla a šly spát. 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode