Rodinka č. 7 Pic podruhé – hurá na lyže

Tak moje rodinka se mě rozhodla vzít na lyže, věděla jsem to už před vánocemi, ale pořád to nebylo jisté, protože jsme nevěděli, jestli bude sníh. V sobotu jsem seběhla se svým velkým batohem a nasedla jsem do velkého rodinného auta. Ani jsme nejeli k nim domů, jeli jsme rovnou do Jury – Mouth k prameni …

Po cestě jsme si koupili sendviče a naobědvali se. Dojeli jsme tam kolem druhé. Zbytek rodiny už tam byl a tak jsme se převlíkli do lyžařského a hurá na svah

Zezačátku jsem jezdila celkem pomalu a dost opatrně, ale prázdná sjezdovka mě přímo lákala k tomu abych trochu přidala na rychlosti, i přes to jsem si pořád dávala dost pozor. Musím říct, že to bylo skvělý. Po poslední jízdě jsme se šli podívat na pramen… a pak jsem pracovala na Baťovi až do večeře. Ta byl moc dobrá, ale dost se protáhla, takže po ní asi kolem půl desáté jsem zalehla a spala tvrdě až do rána.

Jak bylo v sobotu krásně, tak v neděli škaredě. Sněžilo a pršelo, ale přes to jsme se vypravili na svah. Sníh se lepil na lyže a moc jsem z toho neměla. Už po hodině lyžování jsem byla hodně mokrá a tak jsme to před obědem vzdali.

Po obědě jsme se sbalili a vyrazili do Couteronu – k nim domů. Cestu jsem prospala. A pak jsem si dala na probuzení, tu nejteplejší sprchu co jsem snesla a co jsem dělala pak, nevím, řekla bych že jsem pracovala – na baťovi.

V neděli večer jsem se úplně hrozně spokojená vrátila na intr, a v duchu jsem si kladla otázku, jaký že bude ten nadcházející týden.