Rodinka č. 9 Salommon

Tak vám představuji mou novou rodinku. Protože bydlí daleko, a Sára, která je se mnou ve třídě nemá logicky sobotní vyučování, tak jsem do rodinky pro změnu odjížděla v pátek. Sbaleno jsem měla již od čtvrtečního večera – teda většinu věcí. Nejvíc místa zabíraly sešity, měla jsem jich opravdu požehnaně, protože jsem se za víkend měla zvládnout naučit na tři písemky.

Společně se Sářiným tatínkem a sestrou jsme jeli vlakem do Besanconu, kde jsme přesedli do auta J

Už se těším, až jednou budu procházet Besanconem za světla. Z Besanconu jsme jeli ještě docela dost dlouho, tuším jižním směrem. Všude kolem byla tma, ale ta krajina musí být úžasná. A pak jsme projížděli úplně setmělými vesnicemi, došlo nám, že muselo někde dojít k poruše.

Bydlí v malé vesničce na staré farmě. Přivítalo nás mihotavé světlo svíček a opravdu obrovská rodina - 6 dětí a kotě, které jsem si na první pohled zamilovala. Jako bychom byli nositeli světla, brzy po našem příjezdu se rozsvítilo, a tak jsme si večeři mohli vychutnat už za plného světla. byla moc dobrá.

Večer jsem šla brzo spát, ale ráno, když jsem se probudila, necítila jsem se nejlépe. Snažila jsem se učit, ale moc to nešlo. Místo toho jsem s „maminkou“ prošla Baťu. Šla jsem spát tak jak normálně. Jestli mi v sobotu nebylo nejlépe, tak v neděli to bylo ještě horší. Nevylezla jsem z postele. Ale když jsem se snažila učit, bylo to něco strašnýho, přesto jsme se snažila znovu a znovu. Museli jsme vyjíždět kolem 6 tuším. Rodiče nás odvezli na nádraží a já jen se Sárou jsme se vracely do Dijonu

Ps: Na závěr musím podotknout, že tahle rodinka je hrozně fajn a těším, až se příště porozhlédnu kolem jejich domu

Pss: tři nejstarší děti hrajou úplně božsky na klavír housle a harfu, takový talent jsem snad nikdy předtím neviděla.