Rodinka, pro mě ze všech nejdůležitější a nejmilejší, aneb moje vlastní a moje prázdniny

Nadpisem jsem to celé vlastně i shrnula, ale tak pěkně postupně:

Odjezd z Dijonu a  příjezd domů: No bylo pře půj jedenáctou, když jsme zamčely náš pokoj, který nám téměř po dva měsíce byl domovem a chopily se těžkých zavazadel. S nimi jsme se dopravili na place de la Republique a od tam autobusem až na okraj Dijonu. Tam jsme si počkali na autobus, pak jsem obsadili zbylá volná místa a vyrazili na dlouhou cestu domů. nějak se mi povedlo usnout a probudila jsem se až v Norimberku. Potom jsem začala louskat povinnou literaturu a cesta pomalu ubíhala a ubíhala. A tak jsme se dostali do Prahy. Tam jsem se řekněme rozprchli, každý pomalu jiným směrem. Zašla jsem si koupit jízdenku a pak jsem potkala Elišku a k mé radosti jsem zjistila že jedeme stejným busem. Protože jsme měly ještě asi hodinu času, zašly jsme na kafe a něco dobrého. A pak už jen asi 3 hodiny do Brna - protože u Velkého Meziříčí byla kolona :-P Když jsme přijely ke Grandu, měla jsem pocit, že jsem konečně doma a když jsem viděla rodiče, bylo mi do breku, uvědomila jsem si totiž jak moc mi chyběli.

Většina prázdnin byla pracovních úkoly atd, ale i tak jsem si je aspoń z části užila, třeba výlety s taťkou byly skvělé - ikdyž pracovní:-)

Viděla jsem skoro všechny, i když nakratičko a to bylo taky hrozně skvělé a vůbec...

Ps: ten konec je docela useklý, ale nemusím psát všechno...