Škatule, hejbejte se

Zastavili jsem u jedné z bran, ale jen na chvíli, protože se tam vlastně nedalo parkovat. A tak jsme v rychlosti vytahali všechna zavazadla, z autobusu a jeho zavazadlového prostru a složili je na hromadu kousek za branou. Pak nás přišel přivítat sám ředitel s Lorence (surveillantka). Lorence nám dala obálku s klíči a řekla nám - Lidce, Barče a mě, že za námi přijde a dá nám kartičku na obědy(nejenom na obědy).

Potom začal přesun. Chopily jsme se svých zavazadel a namířili si to na intr. Kluci na svůj a my taky. Ještě nikdy jsem tolik neproklínala schody. Do druhého patra to byla celkem fuška a připadalo mi, alo bych v těch zavazadlech měla kamení. Ostatním holkám to připadalo asi podobné, protože upřímně, neměli jsme toho zrovna málo :-)

Teď je na místě poděkovat klukům, kteří nám ochotně pomohli a odnesli za nás to nejtěžší. (Třeba krabici, kterou jsem pomalu ani nezvedla...) Nebýt jejich šlechetné pomoci, asi bychom se s tím vláčeli tak o hodinu víc?. Každopádně jsem vše složili na první postel a pěkně jsme si zabarikádovaly pokoj.

Pak jsme si rozdělily postele - respektive se domluvily a mohlo začít vybalování. To nebylo vůbec snadné a pěkně se protáhlo - až do druhého dne :-)