snad mě za to neukamenujete :-)

Cesta k cíli

Cestu jsem si zvolila,
Na podzimním úsvitu,
Všemu jsem se bránila,
Zůstala jsem bez citu.

Mým životem knihy byly,
Nepřítelem byl mi čas.
Zatím co už všichni snili,
Já učila jsem se zas.

Krom úkolů do školy,
Překládala jsem svou práci,
Že učení nebolí,
Když počasí je zjevně spací?

V cestě stály překážky,
Málem jsem to všechno vzdala.
Jo, jo život ten je těžký,
A já se prostě jenom bála.

A pak přišlo pohrdání,
Které přimělo mě jednat zas.
Rozhodla jsem se znenadání,
Že mám přece ještě čas.

Velké bylo odhodlání,
Udělat to a jít dál,
Šance taká není k mání,
I když člověk by si přál.

Pošmourného března rána,
Vydala jsem se na cestu.
Otevřená velká brána
A šance tak jedna k stu.

Seděla jsem nad písemkou,
Nevěděla co dále psát.
Žízeň, tu jsem měla velkou,
Únavou jsem chtěla spát.

Doblblá z českého zadání,
Matiku špatně jsem řešila,
Na ni mám větší nadání,
Fráninou jsem si polepšila.

Prahou jsme prošli za slejváku,
Byla jsem hezky zmáčená,
Kdybys mi řekl ulejváku,
Cítila bych se dotčená.

Pak už jen čekání na výsledek,
Nervy naplé jako struny,
Bylo to v středu, nebo v pátek,
Za slunce, či bledé luny?

Dozvěděla jsem se, že jdu dál,
Bylo to skvělé zjištění,
Jak by se mi osud smál,
Na věci to nic nemění.

O týden později,
V Praze jsem bloudila.
Mám nějakou naději?
Před komisi jsem vstoupila.

Ještě téhož večera,
Konec byl mým nadějím,
Jako by to bylo včera,
Na jih už nedoletím.

Měla jsem však druhou šanci,
Které jsem se chopila,
Cítila jsem se jako štvanci,
I když jimi jsem nebyla.

Cítila jsem se vraiment skvěle,
I když jsem tam vstoupila,
Ač zralá jsem byla do postele,
Asi jsem se líbila.

Už během cesty autobusem,
Věděla jsem že mi verdikt přišel,
Schody ty jsem brala klusem,
U počítače však taťka trčel.

A pak v jednom okamžiku,
Zůstala jsem chvíli sama,
Jednu skladbu pustila ze cviku,
Byla to pro mě velká rána.

Četla jsem to několikrát,
Než jsem schopna slova byla,
Na mém místě každý byl rád
Já tomu však nevěřila.

Po tvářích mi tekly slzy,
Rodiče jsem zavolala,
Nečekala jsem, že takhle brzy,
Vlaštovka hnízdo opustila.

Byla jsem smutná na začátku,
Pak začala jsem se těšiti,
Když už z hromad nepořádku,
Mohla jsem věci sbaliti.

Pak mi zase špatně bylo,
Loučit jsem se nechtěla,
Jako by se ochladilo,
Na výběr jsem neměla.

Začátky vždy těžké jsou,
My však máme oporu,
Budoucnost nám přinesou,
Nikoli však pokoru…