Nic nemá věčné trvání...

Do jámy lvové...

30.09.2008 22:23

 První zatěžkáací zkouškou byl pro nás oběd. Ono to vlastně nebylo zase tak strašné, ale byl to každopádně alespoň pro mě trochu šok. viděla jsem víc než jen stěny internátu, které jsem začala pomalu považovat za bezpečné. Přišlo i na seznámení s francouskou kuchyní. Každopádně, školní kuchyně se až tak nepočítá. Po obědě jsme se vrátily do bezpečného útočiště internátu k nevymaleným krabicím. Moc času jsme však neměly. Ve dvě totiž začínal slavnostní "ceremoniál" nebo taky jinak řečeno rozdělování do tříd. 

Pan ředitel měl dlouhý proslov, ze kterého jsem chytala každou druhou větu a pak nás vyvolávali po třírách. Své jméno jsem pomalu nepoznala. když se nás schromáždilo dostatečné množství na třídu, kolem 35 studentů, tak si nás třídní profesor, v mém případě profesorka, odvedl do třídy. Jako Prof. principale mám zajímavou ženu středních let, mírně kulaťoučké postavy s nepříjemným úsměvem, věčně mastnými vlasy a zraňenou nohou. Takže zkráceně, čarodějnici co se jí nepovedla přeměna v princeznu. 

Jako salle principale máme salle n.22 na Grand quartier - jinak řečeno, já to pokládám za salle principale. :-) Tam jsme se naskládali. Já jsem seděla vedle příjemné mladé blondýnky, která na mě byla opravdu moc hodná, a to co jsem nebyla schopná po naší milé "čarodějnici" přečíst, mi ochotně přeložila z hieroglifů do normální francoužštiny. Bylo asi půl šesté, když nám skončilo odpoledne plné pravidel a úřadování a já se mohla vrátit na intr.

Ps: na závěr jen poznámka, ještě nikdy předtím neplynul ten čas tak pomalu. Já si připadala jako zavěšená na laně, které má každým okamžikem prasknout a já se mám zřítit přímo mezi lvy, co si mě nejspíš dají jako odpolední svačinku...

Lettres

30.09.2008 13:19

Náš cíl leží ještě 725 km daleko

Poslední zamávání a už jsme ujížděli do neznáma. Sedla jsem si za Lidkou a chvilku jsme si povídaly, pak začalo takové různé přesedání a seznamování. To bylo moc fajn, protože, tak nám ti starší nedali možnost utápět se v žalu nad loučení s rodiči. Pak jsme si s Lidkou řekly, že bychom mohly...
30.09.2008 12:57

Pokračování , aneb ještě nejsme u cíle

... Říkala jsem si, už to mám v kapse, teď už to bude jenom pohoda. Jenomže ono to tak v pohodě nebylo. Hlavně to znamenalo dohnat, vše co jsem zameškala, zařídit všechny možné formality, lítání po doktorech... Žádná sranda. k tomu všemu mi začalo docházet, co to vlastně znamená a v hloubi duše...
29.09.2008 22:37

Cesta k cíli

Asi bych měla začít, tím proč jsem chtěla studovat v zahraničí. Také vám to připadá jako lákavá nabídka? Ono to tak skutečně je. Když jsem byla ve třetím ročníku šestiletého gymnázia, tak nám P. profesorka nabídla, možnost studovat ve Francii, nebo to bylo už dříve? Nevzpomínám si, každopádně si...

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode