Do jámy lvové...

 První zatěžkáací zkouškou byl pro nás oběd. Ono to vlastně nebylo zase tak strašné, ale byl to každopádně alespoň pro mě trochu šok. viděla jsem víc než jen stěny internátu, které jsem začala pomalu považovat za bezpečné. Přišlo i na seznámení s francouskou kuchyní. Každopádně, školní kuchyně se až tak nepočítá. Po obědě jsme se vrátily do bezpečného útočiště internátu k nevymaleným krabicím. Moc času jsme však neměly. Ve dvě totiž začínal slavnostní "ceremoniál" nebo taky jinak řečeno rozdělování do tříd. 

Pan ředitel měl dlouhý proslov, ze kterého jsem chytala každou druhou větu a pak nás vyvolávali po třírách. Své jméno jsem pomalu nepoznala. když se nás schromáždilo dostatečné množství na třídu, kolem 35 studentů, tak si nás třídní profesor, v mém případě profesorka, odvedl do třídy. Jako Prof. principale mám zajímavou ženu středních let, mírně kulaťoučké postavy s nepříjemným úsměvem, věčně mastnými vlasy a zraňenou nohou. Takže zkráceně, čarodějnici co se jí nepovedla přeměna v princeznu. 

Jako salle principale máme salle n.22 na Grand quartier - jinak řečeno, já to pokládám za salle principale. :-) Tam jsme se naskládali. Já jsem seděla vedle příjemné mladé blondýnky, která na mě byla opravdu moc hodná, a to co jsem nebyla schopná po naší milé "čarodějnici" přečíst, mi ochotně přeložila z hieroglifů do normální francoužštiny. Bylo asi půl šesté, když nám skončilo odpoledne plné pravidel a úřadování a já se mohla vrátit na intr.

Ps: na závěr jen poznámka, ještě nikdy předtím neplynul ten čas tak pomalu. Já si připadala jako zavěšená na laně, které má každým okamžikem prasknout a já se mám zřítit přímo mezi lvy, co si mě nejspíš dají jako odpolední svačinku...